Tělo jako odpověď
"Máš svoje tělo ráda?"
"Jo, mám," odpovídám tak trochu naštvaně, jakoby snad nebylo jasné, že mám. Většina holek kolem mě stále dokola řešila, jestli mají či nemají velký nos, zadek atd. To mě nikdy moc netrápilo a myslela jsem si, jak mám věci na pod kontrolou... Jenže ouha, tělo zahlásilo své. Jednoho krásného dne se prostě přestalo hýbat. Když už na nějaký ten podnět zareagovalo, určitě to nebyl ten správný pohyb, jaký jsem zamýšlela.
Mít své tělo ráda pro mě dostalo ten den zcela nový rozměr - ten, který jsem až do teď přehlížela. Do té doby mi přišlo úplně normální být víceméně super hrdinka, která si neřekne o pomoc i kdyby měla na hubu padnout a spánek 4 hodiny denně tomu také moc nepřidával. Hlavně, že jsem vše zvládla včas a sama. Najednou jsem byla donucena pochopit, že mít své tělo ráda není jen o tom respektovat jednotlivé části takové, jaké jsou, ale i tělo jako celek. Vnímat to vše, co pro nás každý den dělá a dopřát mu za to řádnou péči, jakou si zaslouží.
Rok a půl jsem se učila každé ráno chodit znovu a znovu... A ani to nezabránilo tomu, abych si stále myslela, že tělíčko nějakým způsobem přelstím a dál vše tlačila silou. Nepovedlo se mi to, ba naopak - tělo přelstilo mě. Jak? Jednoduše: 300 metrů, co jsem v té době už zvládala ujít celkem na pohodu, mi přišlo málo, tak jsem mohla začít od začátku. Tento začátek byl podstatně tvrdší... Tělo znovu vypovědělo službu, a tak se o mě starali 4 dny jak o miminko a až po 10 dnech se mi povedlo dát prvních pár samostatných krůčků s chodítkem tak, aby mě nikdo nemusel hlídat. Píši záměrně až po 10 dnech, jelikož mě to na vozíku opravdu nebavilo a má tvrdohlavost mě vedla k tomu, dát to co nejdřív... Ale tentokrát s velkým respektem k mému tělu a s daleko větší všímavostí k signálům, které říkají "mám dost".
Díky této zkušenosti jsem se naučila vnímat limity svého těla úplně jinak a hlavně už mě tolik neomezují. Jsem vděčná za vše, co pro mě tělo dělá, počínaje tím, že se o spoustu procesů nemusím starat, přes tak „banální“ věc, jako udržet skleničku s vodou a kde to končí, to vám teď nepovím, protože je to něco, co stále objevuji a posouvám s ohledem na své tělo dál a dál každým dnem.
A co vy? Pečujete o své tělo? Dopřáváte mu láskyplné doteky? Pokud nevíte, jak na to, rády vám s tím pomůžeme na semináři Laskavý dotek Ženy.
