Slzy jsou léčivé
Tento článek bych ráda začala citátem Washingtna Irwina:
"Slzy jsou posvátné. Nejsou známkou slabosti, ale síly. Jsou posly nesmírného žalu a nevýslovné lásky."
Mám ten citát ráda, protože se v něm ukrývá hluboká pravda. Problém naší společnosti spočívá v tom, že se velmi rychle učíme potlačovat své emoce...
O tom, že to není zdravé a jak se to pak může odrazit na fyzické kondici ale psát nechci, to si můžete najít i jinde :)
Dnes bych se chtěla věnovat tomu, proč jsou slzy tak důležité a proč je nepotlačovat, i když nás učili něco jiného.
Slzy přicházejí, když je emocí moc - buď tech příjemných a jsme tak dojatí, že slzíme štěstím (což společnost bere za akceptovatelné a většinou nic nenamítá), nebo těch nepříjemných, kdy něco bolí tak moc, že to prostě musí nějak ven...
Až příliš často slýcháme větu: "Nebreč, on/ona/to za to nestojí." V případě úmrtí někoho blízkého pak "Nebreč, XY by nechtěl abys byl/a smutný/á." Já mám ale názor opačný. Pokud nás něco bolí, potřebujeme se s něčím vyrovnat, je potřeba dát tomu průchod. Slzy jsou úžasný nástroj. Pročišťují rány a odplavují bolest. Jistě, nic není hned, a tak i vyplakávání se může trvat na "běžné" poměry dlouho. Ale když si to dovolíte a vykašlete se na to, co říká okolí, dokážete se vyrovnat skoro se vším. Slzy jsou darem. Pokud je tak začnete vnímat, pomohou vám vyčistit a vyléčit vše, co je potřeba. Nahromaděné a potlačené emoce totiž mohou nadělat mnohem více paseky, než se na první pohled zdá. Dejte jim průchod a dovolte si zahájit "samo-léčící" proces.
Není to jednoduché, to netvrdím. Nejtěžší je totiž zůstat u toho pocitu a dovolit, aby to bolelo. To je něco, co nás nikdo nenaučil. Jsme zvyklí to zahnat, přebít, ignorovat, ale dát tomu průběh a prožít si to až na dřeň už moc ne. Proto je dobré začít postupně a vždy zůstat s danou emocí, bolestí, pocitem o něco déle. Vyplatí se to, mám to vyzkoušené ;)
A pokud nevíte, jak na to, navštivte některý z našich kruhů. Ženské společenství je pro začátek léčícího procesu to nejlepší ;) Nabídku najdete zde.
***
Originál článku najdete na: www.nindulka.com
