Jak jsem našla svou vášeň :)
Dlouho jsem hledala svou vášeň. To, co by mi dávalo v životě smysl a co bych chtěla s láskou a radostí předávat dál. Snad odjakživa jsem ráda pracovala s dětmi, ať už v rámci různých kroužků, mezinárodních programů či jako slečna na hlídání. Vždy mě bavila dětská hravost, otevřenost, upřímnost a spontánnost - něco, co se my dospělí máme od dětí opět učit. Když jsem začala objevovat svojí vlastní cestu ženy, došlo mi to. Všimla jsem si, že dívky v určitém okamžiku ztrácí svou dětskou bezprostřednost a touhu objevovat věci s dětskou zvědavostí. Ptala jsem se sama sebe, kam se to vše ztratilo. Až časem jsem pochopila, že s blížící se "dospělostí", která se jim nenápadně vkrádala do života, postupně ztrácely nejen své dětství, ale zároveň samu sebe... až na pár výjimek. A ty mě zajímaly nejvíc. Co dělají jinak, že stále září dětskou nevinností a přesto se jim v očích zračí něco, co naznačuje, že se postupně stávají mladými sebe-vědomými ženami? Tyto dívky mají osvícené maminky (znám i takové, co tatínky). Maminky s velkým M, pro které téma ženství, první menstruace, proměny těla není tabu. Pochopila jsem, jak moc je pro mladé dívky/ženy důležité, aby vedle sebe měly zkušenější průvodkyni ženstvím, aby z nich nevyprchal ten dětský zápal pro věc a přesto tam byl prostor pro moudrost a hloubku ženy, která se právě rodí. V tu chvíli jsem vnitřně cítila, že to je ono, že chci být průvodkyní těmto mladým dívkám na cestě k jejich ženství. V rámci práce s dětmi různých věkových kategorií a z různých sociálních zázemí, jsem měla možnost otevřít oči a změnit přístup nejen sama k sobě, ale taktéž jsem pomohla i mnoha dívkám.
A teď je na řadě vyšší level. Konečně nastal čas kontinuální práce s dívkami a maminkami, kdy setkání jsou cílená a víme, kam spolu míříme (nebo to aspoň tušíme ;) )
